ErtaAle

ErtaAle

Vracime se pekelnym vedrem do vesnice Abdala, kde mame obed - ryzi se zeleninou a sardinkami. A dobre ledove pivo.

Pak po asfaltce 3hod na vychod. Krajina je sopecna, mijime spici vulkany a projizdime lavova pole. Z asfaltu odbocujeme na sever. Drive se jezdilo z Dalolu primo k Erte, ale co je asfalt, tak to ridici objizdeji. Cinani tu stavi novou asfaltku, v Dalolu se ma otevirat novy dul na potas a po silnici se bude vozit rovnou do pristavu. Pruvodci vyrizuji registraci ve vesnici. Vsichni ziji v chysich a pasou velbloudy a kozy. Kde neni lava, tak je docela zeleno a je tu spousta termitist. Zahledli jsme nejakeho behaveho ptaka jako maleho pstrosa. Ze sopky stoupa sloup sediveho dymu.

Trmacime se po nove ceste vzhuru na sedlo pod sopkou. Drive se chodilo 3hod s velbloudy, od letoska jen 1.5hod. Na konci cesty je parkoviste a par chysi. Dojizdime uz za tmy. Nad kraterem je chvilemi videt cervena zare, ktera pohasina a zase se rozsvecuje. Dostavame veceri a s celovkami stoupame na krater. 5km, 300m prevyseni, 1.5hod, 30C. Ja blazen vlecu batoh s velkym objektivem a stativem. Velbloud nam nese matrace a spacaky. Na hranu krateru dolezame uplne splaveni a vyrizeni. Kus pod hranou veli pruvodce k nasazeni masek. Coud je vsude. Do krateru se sleza uzkou stezickou po hrane skaly. Pak se jde po 3roky starem lavovem poli, ktere je velmi krehke a propada se pod nohama. Lavove jezirko tehdy vzkypelo a preteklo. Svitime si celovkami a v tmavem dymu dochazime na kraj vnitrniho krateru s lavovym jezirkem. Tak takhle vypada peklo. Hladina je hodne hluboko, ale pruvodce nam rika, ze byva i nize. Ale obcas i pretece. Odhadujeme to na 80m. Cervene svetlo, vybuchy, huceni prevalujici se lavy. A bohuzel silny kour, tak na fotkach asi nebude nic videt. Pry driv takhle nekourila, az poslednich 6mesicu. Musime hodne ke kraji, abychom videli dolu. Celou dobu se strasne bojim, aby se previsly okraj neutrhnul. Do toho vybuchy a huceni lavy a temny kour. Fakt hruza, bal jsem se. Zkusil jsem sundat masku na rychle napiti, ale hned jsem zacal kaslat a dusit se. Bryle jsem sundat musel na foceni a slzely mi oci.

Fotil jsem stridave na Sony+24-120 a Nikon+70-200. Musel jsem fotak vetsinou drzet nad hlavou, aby videl pres hranu dolu. Na stativ ani pomysleni. A objektiv bych tady nechtel menit ani nahodou, vsude poletujici jemny popel. Na hladine se obcas objevi velike cervene oko a krater a okoli se rozzari. Z der/vydechu na okrajich vyletaji gejziry lavy. Z krateru salalo horko. Vydrzeli jsme tam hodinu, koukali bychom se dele, ale dusivy kour nas i pres masky vyhnal. Bez masky ani nahodou. Vylezame na vnejsi krater, slezame asi 50m nize pod kour a ulehame na matrace. Okamzite vycerpane usinam. O pulnoci me budi par rachejtli, to sousedi a pruvodci vystrelili na uvitani noveho roku. Ale vsichni jsou utahani, zadne oslavy. Hned zase usinam. V noci ustal vitr, ihned se oteplilo a musim vylezt ze spacaku. Vedle spi velbloudi, prezvykuji a porad to v nich skrouka a cvachta.

V 5.30 budicek, stoupame na vrchol a znova do krateru. Vedle vnitrniho krateru je kus vedle dalsi krater. To je hlavni puvodce dusiveho dymu. Stoupa z nej cerny sloup koure. Z hlavniho krateru se take kouri, ale mene. Hladina lavoveho jezirka je za svetla temne sediva a vybuchy lavy skoro nejsou videt. Ale zvuk vybuchu a huceni je porad straslivy. Sledujeme vychod slunce. Na hrebeni, kudy tekla lava pri lednove erupci, je videt dalsi sloupce stoupajiciho dymu. V dalce vidime az jezero Dalol.

Jak slunce vyslo, opet pekelne vedro. Nez sestoupime k autum, jsme propoceni, zase je 40C. Proklinam velke fotaky, priste budu fotit mobilem.