kostely pro horolezce

Dnesek byl vzrusujici, navstivili jsme dva staroveke kostely. Ne nehrablo mi a nezacal jsem se modlit. A dokonce i Karel byl dnes nadseny.

Oba kostely totiz byly vysoko na skalach s uchvatnym vyhledem na Etiopskou vysocinu. A vystup na vrcholky skal, ten stal za to. Zejmena v tom vedru!

Vyspali jsme se bajecne, na cestu jsme si otevreli pivo, prasnou objizdku, kde jsme vcera zapadli, jsme projeli bez problemu. Asi 3km pred nastupem na prvni klaster se rozsvitila kontrolka motoru a uz jsme stali. Neslo nastartovat. Pruvodce, chlapik vazici asi 40kg, strasne ukecany a s sislavym prizvukem, stopnul kolem jedouci auto s turisty, nacpali jsme se dovnitr a nechali ridice svemu osudu.

Ke klasteru Abuna Yemata Guh se nejdrive stoupa po kamenych schodech. Na slunci a docela vysoko, je 28C. Zafuneni a propoceni dorazime pod stenu, kde je lezecky usek. Musime se pod nim zout, protoze vstupujeme na posvatnou pudu. Takze lezeme bosi. Karel to hodnoti jako stupen 2, jenze bez jisteni a asi 10m a s batohem. Ale docela to slo. Pruvodce to vybehl jako nic. Dostali jsme se do jakehosi sedylka mezi skalami. Byly tu dve skalni komory s lebkami a kostmi, pohrebiste knezi. A jeskyne s dvema okynky a kobercem, kde hnipe spravce / mnich. Na druhou stranu od nas je kolma stena asi 200m. Jenze to neni konec. Musime vyse. Lezeme po hrane se stupy, drzime se piskovcovych hodin. Od padu do 200m hloubky nas chrani par klacku naskladanych pres prurvu. Fuj, to se mi nelibilo. Pak po hrebinku, ktery pada na obe strany kolmo dolu. Karel ho prechazi, ja prelezam po ctyrech. A pak uzounka rimsa nad stenou, na nejake jisteni zapomente. Kostel je vytesany ve skale a ochranoval bibli. Tu nam knez hrde ukazuje, je psana cerne a jmena svetcu jsou cervene. Na papire z kozi kuze a s drevenymi deskami. Vnitrek skalniho kostela je vyzdoben malbami z 18stoleti. Kostel byl podle legendy zalozen ve 4 stoleti, ale archeologicke nalezy jej datuji do 6stoleti. Stejne jako jinde, je zde zavesem oddeleny prostor pro knezi, kam nemaji pristup verici. Na podlaze jsou koberce. Zpatky se mi nechce ani trochu, ale musim. Dolu to jde hure nez nahoru. V sedylku nas najednou vykouknou dva damani a vubec nejsou plasi. Zvladame sestup, vubec mi nevadi, ze mi pruvodce rika, kam mam davat nohy a kde se drzet.

Jeste od kostela vidime nase auto stat na silnici v dalce, ale kdyz dochazime, tak uz prijizdi. Ucpane naftove cerpadlo, ridic ho rozebral a vycistil.

Na dalsi kostel se nasemu pruvodci moc nechce. Vyklada, jaka je to blbost chodit na dva kostely za jeden den. Ma pravdu, v itinerari mame take napsano, ze si mame vybrat jen jeden. Jenze chceme videt oba, tak mu nakecam, ze v programu jsou oba. Odmitame obed, dojidame salam , darek z domova a pruvodce si kupuje chleba a Mirindu a vyrazime na dalsi kostel Maryam Korkor.

Sice se na nej nemusi lezt po kolme stene, za to prevyseni je pres 360m. Nejdrive lezeme uzkou puklinou ve skalach. Ta zrejme vznikla tak, ze kdyz tu bylo more, tak piskovcovym dnem prorazila lava, skaly pukly a lava vytvorila varhany, po kterych se stoupa jako po schodech. Uzkou puklinou vylezeme do sedylka, kde je jeskyne. Pry drive byval kostel tady, ale pak se odstehovali vyse, protoze piskovec zde byl mekky a neslo na nej malovat. Dal lezeme po sikmych skalach a porad stoupame. Jdeme po naslunene strane a umirame  vedrem 35C. Na plosine na vrcholu je skalni kostel s vyzdenym prucelim. Je utopen v kerich a kaktusech. Uvnitr probiha liturgie. Sedime uvnitr a p9oslouchame zpev kneze za zavesem. Pak knez vychazi a zehna shrbene babicce (nechapu jak sem vylezla) a strazci kostela, ktery drzi bibli. Obrad byl velmi pusobivy, skoro je mi lito, ze jsem bezverec. 

Pak nas knez vede kolem skaly na rimsu sirokou asi 1.5m a 360m vysoko. Dole, hluboko pod nami, stoji nase auto. Fuj, je to opravdu vysoko a zase zadne jisteni. Kolem krouzi orli! 

V male jeskyni je tu dalsi malinky kostel. Pruvodce nam predvadi, jak zde knezi travi meditace - opreni o zed ve vyklenku a nohy podlozene kamenem,aby nesklouzli. Take nam ukazuje zlabek, kudy v obdobi destu priteka voda, kterou knezi pri meditacich piji. A samozrejme nam slozite a dlouze vysvetluje, koho predstavuji obrazy na stenach. Ty jsou ale velmi chude.

Davam knezi milodar, 100bir a on se ochotne necha fotit a zehna nam drevenym krizem. Sestup dolu je jednoduchy. Pred jeskyni jsem si vsimnul ve skale osmi pravidelnych doliku s malymi kaminky. Ukazuji je pruvodci, ten zajasa a se scoutem si hned zahraji. Mam pocit, ze se to jmenuje scrable. Mame s sebou i scouta, nema sice samopal, jen drevenou hul a moc nechapeme na co ho mame, Somalsko je daleko. Ale dobre, chapu ze je potreba zamestnat co nejvice lidi. Tak mame ridice, pruvodce a scouta. Rad jim dam vydelat tady, nez aby lezli do Evropy. To je jediny spravny zpusob, dat lidem praci, kde ziji a ne je vozit pres more a davat jim penize za nic.

Sestup je uz jednoduchy, ve skalni pukline si jeste vsimame, jak je piskovec seskvareny, kdyz skrz nej tekla lava. Dole nas prekvapuje kolonie damanu, na skale jich tu sedi spousta a koukaji po nas a obcas zavresti. Scout dostava baksis, pruvodce s nami pujde zitra a ridic nas veze do nejblizsi vesnice, kde nam kupuje pivo. A pak kousek do Hawzein do hotelu, ale jineho nez vcera. Tam dnes nemaji oddelene postele jen manzelske, ale rozmeru pro mistni, do te bychom se s Karlem fakt nevesli. Postele mame sice oddelene, ale pokoj uz neco zazil.

V Etiopii, aspon v te krestanske, je vsechno trikrat podle Svate trojice. Trikrat se krizujes, trikrat se pri podani ruky klepne ramenem o rameno, trikrat se zdravi.

Lezime na pokoji a spravce se nas otevrenymi dvermi pta, zda je vse v poradku. Rikam mu, ze mame Svatou trojici a ze je vse v poradku. Nechapave kouka a tak mu vysvetluji, ze Svata trojice je "Sprcha, postel, pivo". Chape a smeje se.