Podsveti

O tohle jsem Karla proste nemohl pripravit. Nejdrive jsme prerocili biblicky Jordan, tedy prurvu ve skale se zelenym zabincem. Pak jsme prolezli par kostelu. Ke vchodu do Podsveti stala predlouhla fronta, odhaduji, ze tu verici cekali pres 3hod. Ja byl drzy, se rovnou ke vchodu a strazci jsem strcil vstupenku. Zabralo to, pustil nas pred celou frontu. Odstali jsme kraticky zastup ke dverim a zanorili se do uzkeho a nizkeho tunelu. Minule, kdyz jsem tu sel, byl jsem sam. Ted v zastupu modlicich se vericich. Nejdrive vzyvali jmeno Kristovo, porad dokola. Nic nebylo videt, pomalicku jsme se sourali tmou. Pred sebou jsem mel nekoho, drzel jsem se prave steny, doufal, ze nebude preklad ve strope. Za mnou se nekdo hlasite a pekne zpevne modlil a kazdou chvili na me sahal. Nedivim se mu, ja take sahal a slapal na toho prede mnou. Hlasite vzivani Krista, to jako na ochranu pred Podsvetim. Vedro, zatuchly vzduch a porad modlitby. Mel jsem stesti byl jsem ve skupince mladsich lidi, kteri vedeli, co je mydlo. Byt ve skupince starych svickovych bab nebo zebracek by muselo byt peklo. V okamziku, kdy se za zatackou chodby objevilo svetlo, prestali vzyvat Krista a zacali zpivat Aleluja. Kdyz jsme zacali stoupat po schodech k vychodu, tak zpivali modlitby a dekovali Bohu. Taky jsem dekoval, ze jsem venku. Ufff drsnych 20min ve tme,Karel byl ponekud zaskocen, ale neremcal. Ono to s tim modlenim a v zastupu byl fakt mimoradny zazitek.

Modlitby konci, verici odchazeji, vsude se vali mraky odpadku. Jdeme na namesti do spinave mistni hospody na pivo a ryzi s masem. Kdyz se vracim ze zachodu, rikam Karlovi, ze se mu na zachod vubec nechce.